Kapitola osmá
Ačkoliv Harryho rodiče odešli z jeho pokoje, mladík se stejně tady nechtěl zdržovat, zvláště, když by byl sám. Oblékl si pyžamo a přešel ke krbu a vzal si hrst letax z hrnku na krbu. Vhodil hrst do krbu a počkal, než plameny zezelenaly a pak do nich vkročil.
„Pejskův domeček.“ nemohl si pomoct, ale usmál se, navzdory situaci.
Elegantně vypadl a přistál v pokoji u kmotra. Světla byla zhasnutá, kromě světla na chodbě. Byl to hezký malý dům. Nebyly tu žádné horní ložnice. Harry nechtěl jít dál. Bál se v jaké pozici by je našel., takže jenom zaklepal na krbovou římsu a čekal.
Uviděl široký stín na zdi a jantarové oči se zaleskly před ním.
„Harry? Co se děje?“ zeptal se ho Remus, „je… půlnoc.“
Harry otevřel pusu, aby mu odpověděl, ale hlas ho zklamal, jen sklopil hlavu a cítil, jak se mu slzy hromadí v očích a začínají padat.
„Harry,“ vydechl Remus a chytl mladíka do náručí, „štěňátko.“
„Remusi? Ha…“ Sirius se objevil ve dveřích a uviděl Harryho, jak brečí Remusovi v náručí, „Harry, co se děje? Co se stalo? Nešli jste dneska na ples?“
Remus mávl na Siriuse a řekl mu, ať se vrátí do postele, ale nečekal však na jeho odchod, když vedl Harryho k až-moc-nebelvírské pohovce.
„Harry?!“ posadil se vedle něj a Harry se k němu přitulil a držel se ho jako by byl jeho jediná záchrana.´
„Šlo to dobře, ze začátku…“ zaškytal Harry, „ byla to jedna z nejlepších nocí…“
„A ty brečíš kvůli tomu?“ zeptal se zmatený Remus.
Harry si odkašlal a zakroutil hlavou, jeho srdce bušilo jako o závod. Popotáhl a zvedl hlavu: „Byl tam Roger Davies…“
„Aha.“
„Táta a on…si povídali a smáli se…“ vymáčkl ze sebe. Remus ho pochopil.
„Ale ne.“ Remus se zatvářil; James nikdy neměl kouska taktu v těle.
„Potkal mě venku…“ přes slzy mu pověděl všechno, co se událo, „Remíí, všichni ti lidé…“ řekl a položil mu hlavu na rameno, „bylo to úžasné… tanec s Luciusem, úplně jsem zapomněl na ten kolotoč v novinách. Cítil jsem se, jako bych tam opravdu patřil,“ řekl Harry a olíznul si suché rty, „ bylo to pěkné.“
„Ach, Harry.“ Řekl Remus a hladil ho po vlasech, „je mi to tak líto, Štěně, že jsem tam nemohl být s tebou.“
„Byl to zase další obyčejný pokus získat mou pozornost.“ Odpověděl Harry a cítil, jak ho Remus pevněji sevřel, „bylo to jako posledně. Možná, že za to dostává zaplaceno.“ Zasmál se Harry, „čím víc se vláčí moje jméno bahnem, tím víc stoupá moje cena.“ Harry si přitáhl kolena pod bradu, „je to ubohé.“
Sirius stál na chodbě opřený o futra dveří a sledoval dvojici, bylo to poprvé, kdy si zvěromág uvědomil, že Remus mu byl víc kmotrem než on. Harry nikdy nepřišel za Siriusem s něčím důležitým. Vždycky přišel za Remusem. Sirius věděl, že to má, co dělat s jeho blízkostí k Jamesovi, ale to věc neusnadnilo, když věděl, že se mu kmotřenec stále víc oddaluje.
„Harry, připravím ti pokoj pro hosty,“ řekl jemně Sirius.
Harry zvednul hlavu a přikývl: „Děkuju, Siri.“
Sirius mu věnoval malý smutný usměv, než se obrátil a odešel.¨
Remus se usmál: „Ráno skočím pro tvůj školní kufr, dobře? Co teď potřebuješ je se vyspat.“
„Děkuju, Remí.“
Odveta zlatého grifina
Napsala: Rita Holoubková
Přesně před měsícem se náš milovaný Hrdina dozvěděl tragickou zprávu o nevěře jeho partnera, a právě včera večer Padlý Havran byl zasažen naším Zlatým grifinem, jehož slova mluví za sebe (obraťte na stránku 2 a 3 pro kompletní rozhovor). Tento útok byl však očekáván, ale nikdo neočekával Harryho ve společnosti nového společníka, který zůstane beze jména a nebyly pořízeny žádné fotografie. Podle přihlížejícího, který zůstane také beze jména, Harry tancoval s vysoce postaveným gentlemanem. Celý večer se smál. Více….
Harry zakroutil hlavou a s nechuceným výrazem se posadil vedle Remuse, mrštil Denním Věštcem přes stůl a ten přistál obálkou nahoru. Harry se dlouze napil svého kafe a pak se na něj zamračil.
Remus položil ruku na Harryho záda. Sirius přišel a dal mu pusu na tvář.
Mladík zmateně zamrkal: „Siri?“
Usmál se: „Dobré ráno. Jak se dneska cítíš?“
Harry přikývl: „O trochu líp. Dokud se nebudu muset podívat na tátu.“ Zamumlal a nabral si na talíř snídani.
„No, my tě vezmeme na nádraží. Lily má nějakou schůzku a James, vlastně, řekl jsem mu, že by nebyl dobrý nápad tam jít s tebou.“ Řekl Sirius a sedl si naproti Harrymu a uzmul mu kousek slaniny.
Harry se na kmotra podíval s překvapním: „Siri?“
„Jo?“
„Jsi v pořádku? Normálně by ses snažil mě všemožně dostat zpátky k tátovi…“
Remus jen povytáhl obočí: „To je pravda, normálně jenom rýpeš…“
Sirius spolkl slaninu a podíval se na Harryho: „potřebuješ čas jen pro sebe, Harry. Jsi naštvaný na svoje rodiče. Vzpomínám si jaké to je.“
„Ne. Nejsem naštvaný na mamku. Jenom na tátu. Cítím se zrazený a zraněný. On to nechápe. Říká, ať se s tím vypořádám; když je někdo zraněný, nechce slyšet slova jako: Já ti to říkal, nebo to přejde.“ Sirius sebou trhnul, když to Harry říkal.
„Chce slyšet něco lepšího od těch, které ho milují.“
„Podporu.“ Řekl Sirius, „kterou ti nikdo neposkytl, kromě Remuse a Lily.“ Řekl si spíš pro sebe než pro ostatní.
„Přesně tak.“
Remus se naklonil a líbnul Harryho na tvář, „ radši se běž už obléct, ať to stihneme. Kde je jeho kufr, Siri.“
„Oh,“ probudil se Sirius, „hm, je dole v předsíni.“ Řekl a ukázal za sebe palcem.
Harry přikývl a vstal: „Děkuju.“
-
Harry tupě zíral do skříně v Remusově a Siriusově ložnici. Bylo tam zrcadlo, které odráželo zelenookého chlapce. Nemohl si pomoct, aby neodrážel výraz díky včerejším událostem. Tedy dokud se to nepokazilo. Na jeho tváři byl úsměv; byla to skvělá noc. Neočekával by,že to takhle začalo. Proč jen to tak nemohlo zůstat? Tanec s Luciusem byl úžasný. Nechtěl, aby skončil.
Co si to u Merlina myslel? Lucius se pravděpodobně jen bavil, že se nějaký kluk do něj zamiloval.
Harry si povzdechl a upravil si kalhoty, které se od pasu dolů mírně rozšiřovaly. Jedna strana byla bílá, druhá zase černá. Byl to skvělý kontrast, který přesně vyjadřoval to, jak se momentálně cítil.
Na sobě měl těsné tričko s krátkými rukávy a bílým lemováním. Vlasy si nechal rozpuštěné, jako vždycky, a do ucha si připnul černého pavoučka. Oblečení obohatil ještě černými koženými botami.
Ozvalo se zaklepání. Harry se ohlédl a podíval se na svého kmotra, který stál opřený o dveře a na rtech mu pohrával úsměv.
„Hej, krasavče, už jsi hotový?“
„Jo, jsem.“
„Harry? Chtěl bych se omluvit..“ začal Sirius.
Harry se na něj udiveně podíval: „Omluvil? A za co?“
„Za to, že jsem tě zanedbával a že jsem se choval jako dítě. Moc jsem tě nepodporoval. Jsem tvůj kmotr a zatím jsem se choval jako necitlivý parchant.“
„Nestarej se o to, Siriusi,“ řekl Harry, „neočekávám, že všichni kolem mě…“
„Ale ode mě by si to měl očekávat. Jsem tvůj kmotr a vůbec jsem se tak nechoval.“
„Jsi taky tátův nejlepší kamarád. Jste si hodně podobní.“
„Ne úplně,“ řekl jemně Sirius, „jsme si podobní, ale jenom v taškařinách, ale měl bych vědět, kdy ti je špatně a kdy bych měl zavřít pusu,“ řekl mu Sirius, „James měl jenom Lily, já měl víc známostí. Vím, co to je, když tě někdo opustí, jenom to vypadá, že už jsem na to zapomněl.“
„Už mě to netrápí. Ten bastard mě už nemůže ublížit.“ Řekl pevně Harry, „ponížil mě a táta mě zradil. Je to můj otec, on by měl být na mojí straně ne na straně bývalého přítele.“
„James často nepřemýšlí nad tím, co dělá.“
„Myslíš?“ opáčil Harry suše, když zavřel kufr a pořádně ho zamknul.
Sirius k němu přešel a položil mu ruku na rameno: „přijmeš mojí omluvu, Harry?“
Harry se zasmál a objal ho: „Samozřejmě, Siriusi. Proč tak najednou?“
Sirius ho pohladil po tváři: „žárlivost, asi?“
Harry zamrkal a podíval se na něj: „žárlivost? A na co?“
Sirius se zachichotal: „Dělám si srandu…“
„Ne, neděláš.“ Řekl Harry, „na co žárlíš?“
„Na to, že ti nejsem tak blízký, jak bych si přál.“
„My jsme si blízcí, Siri.“
„Moc ne.“ Řekl Sirius, „ael chápu, že musí být nějaká obět, když jsem si blízký s tvým otcem.“
„Proto jsi můj kmotr.“ Řekl Harry, „nebuď smutný, Siri, opravdu. Nesmutni.“
„Pokusím se.“
Vyšli ven, když se Sirius zeptal: „Tak, co je mezi tebou a Malfoyem?“
„Nic.“ Odpověděl mu Harry a snažil se nerozesmát.
„Nic?“ zamračil se Sirius, „ale no tak. Nejdřív tě pozve na večeři a pak jsi osobně pozvaný na jeho panství a pak – s ním protancuješ ples. Slyšel jsem, jak jsi říkal Remusovi, že to byla ta nejlepší noc tvého života…“
Harry se začervenal, když Remus přišel a vzal mu kufr. Zamrkal na Harryho, než odešel k autu.
„O nic nešlo. Zaklel šek, tak aby z něj nikdo nemohl nic vzít a dlužil jsem mu tanec…“
Sirius zamrkal: „Jasně… objasnil bys mi, jak jsi vůbec přišel na Luciuse Malfoye?“
Harry se zasmál a cítil, že Sirius by měl znát pravdu. Bolelo ho, že mu Sirius řekl, že si nejsou tak blízcí. Možná, že si nebyli tak blízcí, jako jsou s Remusem, ale asi by mu měl vyhovět.
Ten muž si to zasloužil.
Harry si vzal další hrnek kafe a následoval Remuse ven do chladného zářijového rána. Siriusovi pak převykládal krátkou verzi o té noci, kdy se zlil téměř do němoty a Lucius ho našel. Některé části však radši vynechal. Dokonce ani Remus nevěděl úplně všechno.
Harry šel mezi Siriusem a Remusem, když šli z parkoviště na na nádraží Kings Cross. Sirius ho teď poštuchoval a dobíral si ho, že randí se zmijozelským učitelem a že teď bude mít výhodné postavení a bude z něj moci těžit…
„Ale, Siri, stejně mě asi jenom tahá za nos, protože si myslí, že je to legrace.“ Zamumlal Harry.
„Na očích veřejnosti?“ zeptal se Remus, „nemyslím si, Harry. Kdyby tě jenom využíval, nedělal by to všem na očích.“
Harry zabručel. Nechtěl mít nějakou naději jenom proto, aby byl zase zklamaný.
„Opravdu se ti líbí?“ zeptal se ho nevěřícně Sirius, „ty opravdu máš rád toho zmijozelského profesora, který ti ze života dělal peklo?“ zakroutil hlavou, „samozřejmě, Malfoyové vypadají dobře všichni, ale to je mimo mísu.“
Harry se zasmál a podíval se na své ruce: „Je to muž, který ví, co chce. On nepotřebuje slávu. Je starší, než já a má víc zkušeností, ale nepotřebuje prosadit, aby vypadal dobře.“
Sirius řekl: „to je pravda.“
Remus se lehce zasmál a zatáhl je na nádraží Kings Cross.