Poryv větru se zapletl do Harryho vlasů a on se zasmál a objal Auroru kolem krku. Lucius byl těsně za ním; ti dva se rozhodli pro závod přes les, zpátky domů. Oba byli zvědaví, jak je Aurora rychlá. Málem nevěřili vlastním očím. Byla skvělý klusák, ba dokonce skvělý skokan. Vyzařovala z ní elegance. Harry a Lucius vyrazili z lesa bok po boku a udělali dvě kolečka kolem stájí, než se zastavili odpočinku, oba koně potřásali ocasy; Harry se ještě pořád nepřestál smát, jeho vlasy byly rozcuchané od větru, stejně tak Luciusovi, který měl na tváři jemný úsměv a jeho oči zářili do dály.
„Je zatraceně rychlá. Merline!“ řekl Lucius, když seskakoval ze sedla.
Aurora od něj okamžitě odskočila. Harry se naklonil a začal ji něco šeptat do ucha, při tom ji hladil po krku
„Uklidni se, zlatíčko.“
Potřásla hřívou a snažila natočit hlavu tak, aby viděla na svého jezdce, který ji vtiskl pusu na krk a doufal, že teď už nic neuvážlivého neudělá.
„Otče,“ tohle zvolání způsobilo, že Harry ztuhnul a sklouznul ze sedla na opačnou stranu, aby ho Draco neviděl, zatím.
Lucius se snažil být opatrný, protože se Aurora po něm ohnala.
„Draco?“ řekl Lucius, když Harry uklidňoval Auroru, „potřebuješ něco, synu?“
„N-ne, otče, proč je to zvíře venku? Kdo to j…“ Harry se teďka ukázal za Aurorou a ukázal se Dracovi, kobyla se zamilovaně otírala o jeho bundu.
„Pottere?“ řekl Draco a podíval se na otce, „co to má znamenat?“ zeptal se chlapec, který byl jeho přesnou kopií, jenom v trochu menší verzi.
Lucius mrknul na Harryho, v očích mu zářily nevysvětlitelné jiskřičky: „zavři pusu, Draco, vypadáš jako ryba, která už nutně potřebuje vodu.“
Draco zamrkal a zavřel pusu a podíval se zpátky na Harryho a pak na nezkrotnou kobylu: „Nikdy nikdo na ní nejel, jak se mu to povedlo? Proč je Potter vlastně tady? Vím, že jsi tu měl mít kamaráda, ale nevěděl jsem, že to má být Potter.“
„Dost už, Draco.“ řekl přísně Lucius, „ je tu jako můj osobní host. Jmenuje se Harry; mohl by jsi aspoň používat jeho jméno.“
Draco zůstal jen zírat na svého otce a pak zase na Harryho, který drbal klisnu na krku, aby zůstala v klidu.
„Ahoj, Draco.“ řekl Harry a snažil se nedat najevo jeho odpor a hrozbu z jeho hlasu.
„Otče?“ Draco se podíval na Luciuse, který se jen ušklíbl.
„Slyšel jsi mě, Draco. Respektuji tvé kamarády, ty budeš respektovat moje.“
Draco vypadal hodně traumatizovaný: „Kamarád!? Nebelvír? Potter? Uvědomuješ si, že…“
„DOST, Draco…“ Luciusův hlas byl najednou ostrý a chladný, „řekl jsem ti, že jsem ho pozval jako svého osobního hosta. V žádném případě ho nebudeš urážet…“
Harry se zamračil a přitiskl se k Auroře. Najednou se cítil nepohodlně při pohledech, které si vyměnili otec se synem.
„Teď, co jsi potřeboval?“ zeptal se ho Lucius po chvilce.
„Er…“ podíval se na Harryho a pak zase na otce a snažil se vymyslet, o co tu vlastně šlo: „Jak ji zkrotil?“
„Nechodil bych k ní moc blízko, kdybych byl tebou, Draco. Neví, jak to Harry udělal. Ale, mě pořád nesnáší.“
„Jej“ řekl Draco a podíval se na již zmíněného koně a pak na jeho jezdce, který momentálně zíral na své bílé boty, „chtěl jsem ti jen říct, že půjdu s Blaisem a Tracy do Příčné ulice, na nákup školních věcí.“ mluvil pomalu a nespouštěl oči z Harryho, „hm, a pak se zastavíme na večeři u Tracy doma.“
„Dobře, Draco. Pozdravuj Tracyni rodiče.“
„Budu,“ a otočil se a odešel zpátky do domu.
Harry se ještě pořád opíral o Auroru, která mu teď láskyplně okusovala ucho a krk, což ho nutilo občas vyprsknout smíchy. Lucius se na ně pobaveně otočil.
„Omlouvám se, Harry, za Dracovo chování.“
„Nedivím se mu. Ještě letos jsme si pomalu usilovali o život,“ pokrčil rameny, „jsem tu u něj doma. Nemyslím, že se mu to moc líbilo.“ řekl Harry, „chceš, abych ji vzal zpátky do boxu?“
„Prosím, já se k ní neodvážím přiblížit.“ řekl Lucius a dostalo se mu výhrůžného pohledu od Aurory, který si při tom i dupla o zem.
Harry se zasmál: „tak pojď, broučku, pojď zpátky domů,“ zašeptal ji a odváděl ji zpátky.
Lucius ho za chvilku následoval a koukal na to, aby od temperamentního koně zůstal v dostatečné vzdálenosti, jeho mysl (a tělo) však pořád okupovaly myšlenky na Harryho.
-
Ke konci večera, Harry a Lucius se nacházeli zase v jídelně tentokrát ale u večeře, ve stejném zasedacím pořádku jako ráno. Teď byl ale Harry mnohem více uvolněnější a plně se věnoval konverzaci.
„Musím se tě zeptat, Harry, jak to, že někdo jako ty, se zaplete se starším Havraspárem? Nemusíš odpovídat, jen mě to tak napadlo.“ řekl pomalu Lucius.
Harry se na staršího muže podíval: „můžeš se zeptat, odpověď mi nevadí.“ řekl mu Harry a usrkl vína.
„Bylo to během hlídkování ve škole. Zůstali jsem zaseknutí v pátém patře, dvakrát týdně. Zdálo se, že je hodný, myslel jsem si, že je upřímný. Myslím, hrál dobře, byl chytrý, atraktivní. Byl o trochu starší než já. Nikdy jsem neměl pořádný vztah. Myslel jsem si, že by to mohla být dobrá první zkušenost, nakonec se to ukázalo jako moje první nejhorší zkušenost. Byl jsem za blbce, přiznávám. Znáš to staré pořekadlo: jeho blbost, že mě jednou podvede, moje blbost, jestli mě podvede dvakrát?“ (pozn. překladu: přiznávám tohle jsem si tak trochu vymyslela, nebrat vážněJ)
Lucius jen pozvedl obočí: „Upřímná cesta jak se na to dívat.“
„Mohl jsem v novinách rozcupovat Rogeru Daviesovi celou osobnost a celý život. Vím, že jsem mohl. Párkrát jsem o tom i přemýšlel. Myslel jsem si, proč mu nedat ochutnat toho, čím jsem musel projít?“
„Proč jsi to neudělal?“ zeptal se zvědavý Lucius. Harry držel všechny důležité karty, ale nepoužil je.
„Proč klesnout tak nízko, na jeho úroveň?“ zeptal se ho Harry, „kdybych to udělal, dokázal bych, že nejsem o nic lepší než on. Takže jsem to nechal být.“
„Miloval jsi ho?“
Harry se zasmál: „Ne“ řekl hned. Zakroutil hlavou: „NE, určitě ne. Kdyby mi řekl v soukromí, že se stýká s jinými, jen bych asi pokrčil rameny. Nebyl jsem na něj citově vázaný… ale potom, co mě ponížil, bylo to jako facka.“
Lucius studoval reakce Harryho těla po celou dobu konverzace a řekl si, že mu Harry nelže. Byl upřímný. Neříkal věci, které nemyslel vážně. Lucius se napil vína a položil skleničku zpátky na stůl.
„Byl to velmi osvětlující rozhovor. Omlouvám se jestli ti to nějak vadilo.“
Harry se pousmál: „ne, to je v pořádku, neomlouvej se Luciusi. Musel jsem o tom mluvit dřív, nebo později. Jen si o tom nerad povídám s otcem. Je praštěný a neuvědomuje si, že lidi můžou být jeho „srandovními“ odpověďmi raněni. Moje matka je příliš „matkoidní“ a Sirius – no – ten je jako otec. Moji kamarádi..,“ zasmál se Harry, „mám je hrozně rád..“ zakroutil hlavou, „Hermiona je jako Remus, můžu ji říct prakticky cokoliv a Ron by mě akorát tak doporučil, abych si našel holku namísto kluka…“
Lucius se zasmál při pohledu na chlapcův zkřivený obličej.
Bylo už něco málo po osmé hodině, když Harry stál ve vstupní hale a Lucius mu podával sošku fénixe, na kterou před chvílí poklepal hůlkou: „Aktivuje se za deset minut.“
Harry přikývl: „děkuju, Luciusi, za pozvání.“
Lucius se usmál: „Bylo mým potěšením. Bylo to velmi naučné. Rád bych tě pozval znovu, pokud bys přijal.“ podal mu ruku bez rukavice.
Harry se hřejivě usmál a podal mu ruku také. Muž měl silný stisk. Způsobil, že Harryho tělem prolétla jiskřička, která vyvolala obraz, co by Lucius s takovýma rukama mohl všechno dělat, nebylo divu, že nosil pořád rukavice, byl sociálním nebezpečím pro muže i ženy.
„Samozřejmě, že přijdu rád.“ řekl klidně Harry, „bylo to osvěžující.“
„Ah, málem jsem zapomněl,“ řekl Lucius a podal mu koženou knihu, „tvoje extra práce na obranu…“
Ďábelsky se usmál, když Harry udělal „uhhh“.
„Úkoly!“ stěžoval si Harry, když si od něj bral knihu.
„Ty jsi s tím začal. Je jenom fér, že v tom pokračuji. Nemohl jsi mít tolik zábavy v domě zmijozelského učitele…“
Harry se zamračil: „Musím to opravdu dělat?“
„Ano, nejdřív si tu celou knihu přečti.“
Harry začal trucovat: „Tohle je jak tlustý? 1000 stránek?“
„1203.“ prozradil Harrymu s laškovným úsměvem.
„Kecáš?“ zasténal Harry, „já nejsem Hermiona.“
„Ne, jsi lepší, než ona, ve víc věcech, než jen v mozku…“ řekl Lucius a způsobil to, že Harry zase zčervenal, „a nemluvím ani o krvi.“
Harry se pousmál, uvědomil si, že jeho ruka ještě neopustila Luciusovo sevření.
„Ale, musím to číst opravdu celé?“ řekl a pořád se tvářil vyděšeně při pohledu na knihu.
Lucius se na něj podíval: „A od kdy já dělám kompromisy?“
Harry se kousnul do rtu a podíval se mu do očí, Lucius se zamračil: „Nejmíň půlku, nic míň.“
Harryho ruka klesla. Obrovská kožená kniha byla velmi těžká, lehce si ji prolistoval: „O čem to je?“ zeptal se najednou zvědavě.
Lucius podvědomě natáhl ruku; podíval se na povědomou knihu s vědoucím pohledem: „Je to jedna z nejstarších knih u mě v knihovně. Obsahuje starověká kouzla, která se už dlouho nepoužívají. Pár jich je velmi užitečných. Spoustu z těch kouzel by dneska hodně lidí ani nepoznalo.“
„Jé! Proč jsi to hnedka neřekl?“ zeptal se ho Harry a usmál se, „myslel jsem si, že mi dáváš knihu o teorii kouzel. Můžu přečíst celou knihu bez problému.“
Lucius zamrkal a zakroutil hlavou: „Nebelvíři.“
Harry na něj vyplázl jazyk: „Vlastně, Luciusi, rozřazovací klobouk mě chtěl poslat do Zmijozelu.“ usmál se drze, když Lucius to chvíli nepobíral.
„Cože!“
Ale Lucius nikdy nedostal odpověď, Harryho přenášedlo se aktivovalo a chlapec zmizel, zanechal ta Luciuse víc zvědavého než předtím.
-
Pro Harryho, Jamese a Lillian Potterové,
jste tímto zváni na Letní ples na sbírku pro Sirotčinec Esemeraldy Eddingtonové, pořádaným Bartemiusem Skrkem. Bylo by mým potěšením, kdybyste navštívili a podpořili tento charitativní ples. Ples začíná v 7:00 večer a trvá do půlnoci, 31. srpna, 1996.
Čekáme na vaši sovu, nejpozději do 26. srpna.
Děkuji,
Váš,
Bartemius Skrk
„Uhhh!“ Harry sebou švihnul na modrou pohovku v obývacím pokoji a zkřížil ruce na prsou ve známém Potterovském stylu. Byl to truc a smutné psí oči v jednom, zdokonalována po staletí a přenášena krví v čistokrevné linii Potterů.
„Ne, další už ne.“ odhodil pozvánku přes celý pokoj, jako by to bylo otrávené, „ne já nikam nejdu. Ten poslední byl debilní, hrozný, mizerný…“
„Harry! Jak to mluvíš,“ zvýšila hlas Lily, „přece nebyl tak hrozný…“ sedla si naproti němu téměř nadšená, že se bude moci zase vystrojit a jít tancovat.
„Chceš se vsadit?“ utrhl se na ni Harry, „mě tam bylo hrozně.“
James si přivolal tu pozvánku a přečetl si ji: „Tvoje jméno je zase první, co?“ ušklíbl se, „jeden by si myslel, že jsi hlava rodiny…“
„Harry, nebylo to tak hrozné. Vypadal jsi v pohodě celou noc.“
„To je jen to, co si myslíš.“ zamumlal si Harry pod vousy.
„Co jsi říkal?“ zeptala se Lily.
„Nic.“ řekl poraženecky Harry, „nemůžete jít tentokrát sami?“ řekl s nadějí.
„Je to pro dobrou věc,“ odpověděl James, „pro Sirotčinec.“
„Ale prosím tě,“ ušklíbl se na něj Harry, „až se to dostane do rukou ministra a on to zdaní až k smrti, těžko půjde z výtěžku něco těm ubohým dětem. Děláme pro ně víc o vánocích než ministerstvo s těmi celými výdělky z těhle akcí.“
Lily sebou trhla, věděla, že má pravdu: „Ano, ale no tak, Harry, jak moc to může být zlé?“
„Strávil jsem půlku noci schováváním. Vytáhli jste mě ven, když jsem ještě nebyl připravený a teď, máme jít zase někam.“ zamračil se, „proč tam nejdete sami a mě nenecháte na pokoji?“
„Nemůžeme, Harry,“ řekl James a pozvedl pozvánku, „tvoje jméno je první. My nemůžeme jít, pokud ty nejdeš taky.“
Harry ve znechucení protočil panenky: „To je blbost…“
„Harry,“ řekla zase Lily, „dávej si pozor na jazyk…“ zopakovala synovi, překvapená.
Harry byl příliš naštvaný, než aby se jí omlouval, jako to dělal obyčejně.
„Proklínám toho zkur…syna, který vymyslel plesy.“
James zamrkal: „Opravdu jsi se tam měl tak špatně, Harry?“
„To si piš, že jo.“ zamračil se ještě víc a stoupnul si: „Právě jsem se snažil dostat z jednoho ponižujícího vztahu a vy jste mě vytáhli mezi lidi, kde mě každý z nich sledoval jako ostříž a každý si mě fotil. Byl jsem celou tu dobu v rohu, podplácel barmana, aby mi dal panáka…“
„Harry!“ zamrkala Lily překvapeně.
Harry s v ten moment opravdu nestaral o to, jestli se nedostane do průšvihu: „Ty bys to taky dělala, kdyby tvůj „přítel“ plni první stránku, druhou stránku, třetí stránku o tom, kde s kterým chlapem byl, dřív než bys o tom věděla ty. Byl to ten neponižující moment v životě a teď – mě do toho nutíte znovu, právě v okamžiku , kdy jsem se z toho jakž takž dostal a dokonce celý týden jsem nebyl v novinách.“
Všimnul si toho pohledu rodičů. Opravdu tam moc chtěli jít. Z nějakého důvodu ti dva hrozně rádi chodili na plesy, kde byli ti nejvyšší „blbci“ z ministerstva.
Harry překřížil ruce, a začal o tom přemýšlet: „Dobře, vy chcete, abych tam já šel, abyste vy mohli jít?“ čekal až mu přikývnou, jako děti, „dobře, ale bude po mém.“ řekl.
Jeho rodiče se po sobě podívali a pak zpátky na Harryho: „Po tvém? Co z toho očekáváš? Auto? To není problém.“ řekl James s úsměvem.
„Ne, tati, žádné auto. Chci najít nějakou cestu, aby ministerstvo se nedotklo šeků a nezdanilo je tak, že ne nich nezbude žádný galeon.“
Lily se na něj podívala: „no, tak proč to nenavrhneš ministrovi, když přijde vyzvednout šek…“
„Mami, opravdu jsi tak naivní?“ odfrkl si Harry, „kdybych mu ho dal jen tak, tak moje slovo budou ignorovat. Ne takhle to být nemůže.“
„Co tedy navrhuješ?“ zeptal se James, „neumím žádná taková kouzla, která by pokryla šek. Co ty, Lil?“
Lily pokrčila rameny: „Já nemám na starosti peníze. Nemůžu šek upevnit. Možná by mohl Remus?“
„Sirius možná taky…“
Harry dostal nápad: „Nechte to na mě.“ doufal, že ten muž mu bude moci pomoct; jinak by to neudělal.
Podívali se na něj: „Co hodláš jít dělat?“ zeptala se ho Lily.
„Mám nápad, ale nevím, jestli bude fungovat, takže vám o něm nic neřeknu.“ kousnul se do rtu, „potřebuju ten šek dopředu.“ byla poslední věc, co jim řekl. Pak už odmítl se s nimi bavit.
-
O den a půl později se Harry našel zase před dveřmi domu, kde bydlel Lucius Malfoy. Tentokrát, nebyl nervózní. Lucius ho pozval, aby si mohli o tom šeku popovídat. Mladík nemohl nechat plavat takovou příležitost, aby znovu viděl ty nádherné pozemky a minerální fontánky. Měl na sobě červené kalhoty z dračí kůže s černými ornamenty. Kalhoty mu začínali těsně nad boky. K tomu si oblékl červenou košili a nechal horní tři knoflíčky rozepnuté. K tomu měl černé boty a v uších měl obyčejný diamant a v druhém náušnici s drakem.
Lehce zaťukal a čekal až mu někdo otevře, ale už nebyl překvapený, když mu zase otevřel Lucius Malfoy. Byl celý v černém, bez pláště, ale měl rukavice.
Tolik škody, pomyslel si Harry. Docela si užíval pohled na jeho velké ruce.
„Harry, vítej zpátky.“ řekl a jeho jindy nečitelnou tvář ozdobil úsměv.
A byl to moc pěkný úsměv.
„Luciusi.“ řekl sladce Harry, „děkuji, že jsi mě mohl přijmout v tak krátkém čase.“
„Ne, ne, ne žádný krátký čas.“ sledoval Harryho, když kolem něj procházel dovnitř. Zavřel dveře a sundal si rukavice: „Byl jsem dole a připravoval nějaké odporné věci do lektvarů.“
„Nechtěl jsem tě od něčeho rušit. Říkal jsi, že můžu dnes přijít, kdy chci. Myslel jsem, že tři budou asi nejlepší.“
„To je v pořádku, Harry. Pojď, sedneme si a dáme si k tomu nějaký čaj.“ jemně se Harryho dotkl. Nemohl si pomoct a nepatrně se k němu přiblížil, zachytil tak mužův přírodní odér*. Shledal, že byl veden do příjemně zařízeného obýváku. Tenhle měl černé kožené sedačky s temně purpurovým kobercem. Oheň tancoval v krbu. Když si sedali, Luciusova ruka mu jemně, jako by náhodou, přejela po zádech.
Mladíka příjemně zamrazilo v zádech a přál si, aby ta ruka nikdy jeho záda neopustila. Sedl si na konec sedačky a s úsměvem přijal nabízený čaj. Lucius seděl poblíž něj v křesle.
Lucius se ho zeptal, jak se má a jestli dostali pozvánku na ten ples.
Harry zasténal a opřel se: „Ano, to je můj důvod proč jsem tady.“ napil se čaje.
„Jé! Potřebuješ doprovod?“ zeptal se ho.
Harrymu prakticky zaskočilo, když se ho na to Lucius zeptal. Nevěděl, jak na to má odpovědět. Cítil, jak mu hoří tváře: „uhm…“ jeho srdce se rozbušilo.
„Jenom si dělám legraci, Harry.“ řekl se smějící se Lucius.
„Aha“ řekl Harry a snažil se uklidnit se. Skoro se cítil zklamaný.
„Já..uhm..“zasmál se a sundal si prst ze rtů.
„Já mám šek pro charitu, ale nechci z něj vůbec něco dávat ministerstvu. Chtěl bych, aby to všechno šlo sirotčinci, jinak nepůjdu na ples a moji rodiče tam tak strašně chtějí jít.“
„Nech mě hádat, zase jsi první na pozvánce.“
Harry protočil panenky a přikývl: „Ano, táta je hlava rodinu, ne já!“
„Pravda. Ale ty jsi nejznámější v našem světě…“ usmál se když na něj Harry zavrčel, „tvoje jméno jde automaticky jako první.“
„Nechci, aby tam bylo automaticky, byl bych radši kdyby tam vůbec nebylo.“ zakroutil hlavou, „moji rodičové neznají žádné šekové poutací kouzlo, aby z toho nikdo nic nevzal. Doufal, že bys mohl nějaké znát?“ zeptal se ho Harry opatrně, „aby všechny peníze šli tam, kam mají určeno.“
Luciuse ušklíbl: „To můžu udělat. Máš ten šek?“
Harryho obličej se rozjasnil a vytáhl malou černou knížečku a předepsaný šek na 10000 galeonů. Podal ho Luciusovi, který se nepodíval na sumu.
„Děkuju.“ řekl vděčně Harry, „nevím, jestli na tu věc chci jít. Jdu tam jenom proto, že naši chtějí jít. Budu zase přilepený na baru.“
Lucius poklepal dvakrát na šek a z hůlky mu vystřelilo několik jisker: „Mám jeden požadavek, když pro tebe začarovávám šek.“
Harry zamrkal a kousnul se do rtu: „Jistě, copak?“
„Jeden tanec.“ řekl Lucius a koukal pořád na šek.
Harryho srdce vynechalo několik úderů: „Ano, samozřejmě,“ řekl Harry až příliš rychle.
Lucius se usmál a modré oči zamrkaly na Harryho, který okamžitě zrudnul jak rak.
„Dobře. Ten šek je upevněný. Nemůžou ho ani vyhodit, kdyby to zkusili.“
„Myslíš, že by se o to pokusili?“ Harryho úsměv se změnil v zamračení.
Lucius sledoval Harryho emoce: „Kdyby z něj nemohli nic vzít? Ano, Harry, vyhodili by ho.“
„To je hrozné.“ řekl Harry a vrátil šek do knížečky.
„To máš pravdu, ale takhle funguje politika,“řekl Lucius, „ale teď se ho nemohou ani dotknout. Sirotčinec dostane plnou částku.“
„Děkuju ještě jednou.“ řekl Harry a položil knížečku stranou, aby se mohl napít čaje.
Lucius přikývl: „Musíš se hnedka vrátit?“
Harry zavrtěl hlavou: „Ne, nemusím jít nikam.“
„Zůstal bys tu na večeři?“
Harry se usmál: „Rád, Luciusi, děkuji.“
tbc… tak to máme šestou kapitolu. no a co příště no přeci ples, ale takový ples se neobejde bez průšvihu, Copak se asi stane, kdo mi to poví? uzavírám sázky……
Tipujte……………
*myšleno jako jeho přirozenou mužskou vůni, doufám, že si nikdo nemyslel, že sám Lucius Malfoy by snad mohl někdy smrdět???????:D